Důležité je uvědomit si, že inflace není sprosté slovo. Nejsou to moli ve skříni ani krysy pod postelí, jak se nám různé instituce snaží namluvit. Třeba podle úsměvné reportáže TV Prima jsou to spíše překážky na atletické dráze, které musí každý atlet umět zdolat.
Takže co je tedy inflace ve skutečnosti? Řečí ekonomů je to zvýšení všeobecné cenové hladiny nebo jednodušeji snížení kupní síly peněz. Inflace se zkrátka „stará“ o to, abyste si za našetřené peníze koupili rok od roku méně věcí než v roce předcházejícím.
Proč to dělá? Protože každá ekonomika je založena na očekáváních a potřebuje, aby se v ní „točily“ peníze. Protože kdyby lidé věděli, že jejich peníze budou mít i za rok stále stejnou hodnotu (nebo dokonce větší jako v případě deflace, která v nedávné době panovala třeba v Japonsku, Estonsku, Řecku či na Kypru), veškeré nákupy by odkládali s vidinou toho, že je v budoucnu vyjdou levněji.
Vždyť jejich peníze by se samy úročily, aniž by k tomu potřebovaly příslušné nástroje, jako jsou spořicí účty, podílové fondy, akcie nebo dluhopisy.
V takové situaci přirozeně dochází k poklesu poptávky po výrobcích a službách, propadu tržeb většiny firem a propouštění jejich zaměstnanců. S růstem nezaměstnanosti pak logicky klesají platy, což vede k dalšímu snižování cen, a tahle spirála už se dá jen těžko zastavit.
Bit je na tom také stát, který při minimální spotřebě vybírá minimální daně a neinvestuje.
Mírná inflace, jako je ta současná, je žádoucí, spotřebitelům až tak neubližuje a zároveň je nutí neodkládat spotřebu, což naopak vede k růstu poptávky, a ta zase pomáhá růstu zaměstnanosti a mezd. Díky tomu mají lidé více peněz na spotřebu, a tím se kruh uzavírá. Mírná inflace je tedy pro zdravou ekonomiku klíčová.
V letech poznamenaných pandemií koronaviru, válkou na Ukrajině, energetickou krizí, nedostatkem čipů do aut a elektroniky nebo zvyšováním cen pohonných hmot, se ale inflace České národní bance vymkla z rukou. A postupně dokonce vyskákala na hodnoty, na kterých se naposledy nacházela v roce 1998.
Naše peníze tedy reálně ztrácely hodnotu tempem až 16 % za rok! Možná to nevypadá tak dramaticky jako v hyperinflačním Německu po první světové válce nebo v Zimbabwe před deseti lety, kdy tam hyperinflace dosáhla rekordních 11,3 milionu procenta, takže tam bochník chleba teoreticky stál v úterý 300krát víc než v pondělí (peníze už se tou dobou nepoužívaly, protože ztratily svou funkci), ale i vzhledem k tomu, že ČNB inflaci cílí na pouhá – zdravá – 2 %, je to opravdu hodně. Ostatně, sami jste to poznali...
Za rok 2023 ztratily naše peníze 10,7 % své hodnoty a za rok 2022 dokonce 15,1 %. To znamená, že pokud jste měli po Vánocích roku 2021 na účtě 100 tisíc korun, o rok později z nich zbylo jen 85 tisíc a o další rok už jen 77 tisíc. A to byl pro většinu českých domácností velký malér!
Člověk, který nevyužívá žádný spořicí ani investiční produkt, má 100 tisíc Kč na běžném účtu či v šuplíku. Inflace je 11 %.
Oproti tomu už je situace v roce 2024 stabilizovaná. Což ale neznamená, že by napáchané škody zmizely. Inflace se vždy vyjadřuje v meziročním srovnání, což znamená, že oproti katastrofálnímu roku 2023 už je růst cenové hladiny v roce 2024 v pořádku. Ale oproti letům 2020 a 2021 se cenová hladina zvedla skoro o 30 % a naše platy na to obdobným tempem rozhodně nezareagovaly.
Proti inflaci je proto dobré se bránit neustále – nejen, když je zrovna „moc vysoká“. V ideálním případě byste se neměli snažit ji pouze „vynulovat“, ale překonat, protože jednou za čas stejně přijdou roky, kdy vás semele.
Úroky na spořicích účtech, termínovaných vkladech, ale i státních dluhopisech se současnou inflací vždycky úzce souvisí. Nelze tedy předpokládat, že když bude inflace v roce 2025 kolem dvou procent, dostanete na spořicím účtu více než jedno procento. Nedostanete, protože pak by z toho banka nic neměla.
Zanedbatelné už jsou i výnosy na termínovaných vkladech a dvě procenta už vynesou i oblíbené státní protiinflační Dluhopisy Republiky. Současnou inflaci v roce 2024 (a zřejmě i v roce 2025) půjde nejspíš porazit i stavebním spořením, ale jen těsně.
Pokud jste ale ochotní podstoupit jistou míru rizika, otevírají se před vámi úplně jiné možnosti. Například nemovitosti, podílové fondy, akcie nebo podnikové (korporátní) dluhopisy.
Každý z těchto instrumentů má své výhody i nevýhody. Některé jsou zatížené poplatky (fondy a akcie) a jiné administrativou a starostmi (akcie a nemovitosti), ale výnosy se zde pohybují od 5 až do 15 % ročně v případě korporátních dluhopisů.
I tady ale platí, že čím vyšší výnos daný produkt nabízí, tím větší riziko investor podstupuje. Proto je dobré nehledět pouze na výnos, ale zkontrolovat si i dodatečné náklady, administrativní úkony a zajištění investice. Každý investor si musí sám rozhodnout, jaké riziko podstoupí. Jestli se inflaci postaví a využije některé z produktů, které při určitém riziku nabídnou zhodnocení ve výši dvojnásobku inflace, anebo nechá své peníze v relativním bezpečí, ale napospas současné inflaci.
| Produkt | Roční výnos | Očištěný o inflaci (10 %) |
|---|---|---|
| Běžný účet | 0,01 až 0,2 % | -10 % |
| Státní dluhopisy* | 0,1 až 3,0 % | -10 až -7 % |
| Spořicí účet | 0,1 až 1,5 % | -10 až -8,5 % |
| Termínovaný vklad | 1,0 až 2,6 % | -9 až -7,4 % |
| Penzijní připojištění | 1,0 až 5,2 % | -9 až 4,8 % |
| Stavební spoření | 2,5 až 3,5 % | -7,5 až -6,5 % |
| Podílové fondy | 3,5 až 7,5 % | -6,5 až -2,5 % |
| Nemovitosti | 4,0 až 9,0 % | -6 až -1 % |
| Korporátní dluhopisy | 7,0 až 11,99 % | -3 až +2 % |
* Protiinflační státní dluhopis fixuje výnos na inflaci
