Důležité je uvědomit si, že inflace není sprosté slovo. Nejsou to moly ve skříni ani krysy pod postelí, jak se nám různé instituce snaží namluvit. Podle úsměvné reportáže TV Prima jsou to spíše překážky na atletické dráze, které musí každý atlet umět zdolat. Co tedy inflace je ve skutečnosti? Řečí ekonomů je to zvýšení všeobecné cenové hladiny nebo, jednodušeji, snížení kupní síly peněz. V každém případě se inflace „stará“ o to, abyste si za našetřené peníze koupili rok od roku méně věcí než v roce předcházejícím.
Proč to dělá? Protože každá ekonomika je založena na očekáváních a potřebuje, aby se v ní „točily“ peníze. Jenže kdyby lidé věděli, že jejich peníze budou mít i za rok stále stejnou hodnotu (nebo dokonce větší jako v případě deflace, která nyní panuje třeba v Portugalsku – -0,7 %), veškeré nákupy, souhrnně označované slovem spotřeba, by odkládali s vidinou toho, že je v budoucnu vyjdou levněji. Vždyť jejich peníze by se samy úročily, aniž by k tomu potřebovaly příslušné nástroje, jako jsou spořicí účty, podílové fondy, akcie nebo dluhopisy.
V takové situaci tedy přirozeně dochází k poklesu poptávky po výrobcích a službách, propadu tržeb většiny firem a propouštění jejich zaměstnanců. S růstem nezaměstnanosti pak logicky klesají platy, což vede k dalšímu snižování cen, a tahle spirála už se pak dá jen těžko zastavit. Bit je na tom také stát, který při minimální spotřebě vybírá minimální daně a neinvestuje.
Mírná inflace ale spotřebitelům až tak neubližuje a zároveň je nutí neodkládat spotřebu, což vede naopak k růstu poptávky, a ta zase pomáhá růstu zaměstnanosti a mezd. Díky tomu mají lidé více peněz na spotřebu, a tím se kruh uzavírá. Mírná inflace je tedy pro zdravou ekonomiku klíčová.
Když ale píšeme, že mírná inflace lidem „až tak neubližuje“, je to relativní, protože peníze skutečně ztrácí svou hodnotu. Ne tak dramaticky jako v hyperinflačním Německu po první světové válce (Němcům dnes inflace i po sto letech stále nahání hrůzu) nebo v Zimbabwe před deseti lety, kde hyperinflace dosáhla rekordních 11,3 milionu procenta a bochník chleba tam teoreticky byl v úterý 300 krát dražší než v pondělí, ale trochu přece jen ano.
V Česku nyní peníze ztrácí svou hodnotu tempem 3 % ročně (2,9 % v červenci 2019) a například na Slovensku nebo v Polsku téměř stejně. A protože spořicí účty v bankách dosahují úrokové míry někde mezi jedním a dvěma procenty (nejvýše banky Moneta a Creditas, které bez dalších podmínek nabízejí 2 % až do milionu, respektive milionu a půl korun), účinky inflace dokážou jen částečně ztlumit, ale nikoliv zcela vyrušit.
Člověk, který nevyužívá žádný spořicí ani investiční produkt, má 100 tisíc Kč na běžném účtu či v šuplíku. Inflace je 2,9 %.
Daleko zajímavěji z tohoto pohledu vypadají spořicí účty v polských bankách, které nyní nabízejí zhodnocení 2,5 až 4 % ročně, což už vaše úspory dokáže před českou inflací ochránit absolutně, ale velkou nevýhodou je zde nízký vkladový limit. Na ty nejvyšší úrokové sazby totiž dosáhnete jen se vklady do výše 10 tisíc zlotých, v přepočtu nějakých 60 tisíc korun, a ještě po omezenou dobu – zhruba půl roku. Některé banky sice posouvají maximální limit až někam k půl milionu korun, ale zase výrazně zkracují úročené období.
Je pak na zvážení každého, zda se mu kvůli půlroku vyplatí zřizovat účet v polské bance a podstupovat měnové riziko, anebo si raději založí české stavební spoření. Se státní podporou, na níž vám vznikne nárok při roční úspoře alespoň 20 tisíc korun, se úroky na stavebním spoření mohou vyšplhat někam mezi 3,5 až 4 % ročně, ale čím více pak spoříte, tím méně (poměrně) vyděláte, neboť garantovaný úrok z vkladů se pohybuje lehce nad jedním procentem. O zbytek výnosu se stará právě fixní státní podpora ve výši 2 tisíce korun ročně.
Veškeré dosud zmíněné protiinflační praktiky jsou velice bezpečné, neboť vklady v bankách i spořitelnách jsou pojištěné až do výše 100 tisíc eur, v přepočtu zhruba 2,6 milionu korun. Minimálnímu riziku ale pochopitelně odpovídají také minimální výnosy, které jen v extrémních (v případě stavebního spoření dlouhodobých) případech převýší inflaci.
Pokud jste ochotni podstoupit nějaká rizika, otevírají se před vámi úplně jiné možnosti. Například nemovitosti, podílové fondy, akcie nebo podnikové (korporátní) dluhopisy. Každý z těchto instrumentů má své výhody i nevýhody. Některé jsou zatíženy poplatky (fondy a akcie), administrativou (akcie a nemovitosti), jiné zase nabízejí různé formy dozajištění (nemovitosti, dluhopisy). Výnosy se pohybují od 4 až do 9 % ročně. I zde ale samozřejmě platí, že čím vyšší výnos daný produkt nabízí, tím větší riziko investor podstupuje.
Proto je dobré nehledět pouze na výnos, ale zkontrolovat si i dodatečné náklady, administrativní úkony a zajištění investice. Každý investor si proto musí sám rozhodnout jaké riziko podstoupí. Jestli se inflaci postaví a využije některé z produktů, které při určitém riziku nabídnou zhodnocení ve výši dvojnásobku inflace, anebo jestli nechá své peníze v bezpečí, ale napospas inflaci.
| Produkt | Roční výnos | Očištěný o inflaci (2,9 %) |
|---|---|---|
| Běžný účet | 0,01 až 1,0 % | -2,9 až -1,9 % |
| Státní dluhopisy* | 0,1 až 3,0 % | -2,8 až +0,1 % |
| Spořicí účet | 0,5 až 2,0 % | -2,4 až -0,9 % |
| Termínovaný vklad | 1,0 až 3,1 % | -1,9 až +0,2 % |
| Penzijní připojištění | 1,0 až 6,5 % | -1,9 až +3,6 % |
| Polský spořicí účet | 2,5 až 4,0 % | -0,4 až +1,1 % |
| Stavební spoření | 3,5 až 4,5 % | +0,6 až +1,6 % |
| Podílové fondy | 4,0 až 8,5 % | +1,1 až +5,6 % |
| Nemovitosti | 5,0 až 12,0 % | +2,1 až +9,1 % |
| Korporátní dluhopisy | 6,0 až 9,9 % | +3,1 až +7,0 % |
* Protiinflační státní dluhopis fixuje výnos na inflaci a nabízí vždy 0,5 % nad mírou inflace
