Ručitelem je zpravidla majitel emitující společnosti nebo jiná klíčová osoba v její struktuře (jednatel, odpovědný ředitel atd.). To proto, aby měl důvod nejen se k ručení zavázat, ale také jej dodržet.
Mezi oblíbené a často používané způsoby patří také ručení mateřské společnosti, která svým podpisem stvrzuje ručení za splacení závazku své dceřiné společnosti. S tím se můžeme nejčastěji setkat u účelových SPV, která se zakládají například k realizaci developerských projektů, ale i u klasických holdingů.
Samozřejmě platí, že čím víc kvalitních ručitelů emitent „sežene“, tím lépe pro investora.
K uplatnění práv vyplývajících z ručitelského prohlášení pak investorům stačí jen aby byl emitent v prodlení se splácením svých závazků. Dokonce ani není třeba jej na takovou skutečnost nijak upozorňovat, protože z pohledu zákona by měl splácet automaticky.
Jediná formalita, kterou musí investor dodržet, se týká sepsání a odeslání písemné žádosti, na jejímž základě vzniká ručiteli povinnost uhradit veškeré peněžité závazky za emitenta, a to včetně případné náhrady škody a úroků z prodlení! Ručitel tak musí učinit zpravidla do třiceti dnů od obdržení této žádosti. Lhůta pro zaplacení se ale řídí textem ručitelského prohlášení.
Důležité je přitom ono spojení „od obdržení“. Proto by měl investor uplatňující ručení dbát na to, aby měl převzetí své žádosti od ručitele potvrzené. Doporučujeme tedy žádosti posílat doporučenou poštou s dodejkou, kurýrem nebo datovou schránkou.
V případě osobního předání ale stačí nechat si od ručitele potvrdit převzetí písemně. Naopak nedoporučujeme zasílání žádosti pouze e-mailem. Je sice rychlé a pohodlné, ale obvykle neprokazatelné.
Pokud dojde k problémům se splácením i na straně ručitele, je nejlepším řešením zažalovat pohledávku za ručitelem u soudu a následně ji vymáhat exekučně. I zde ale platí to, že stejně jako emitenta dluhopisů samotného, byste si před nákupem dluhopisů měli důkladně prověřit i jeho ručitele.
