Pandemie nemoci covid-19, která už přes půl roku sužuje lidstvo i ekonomiku po celém světě, změnila mnohé. V současné době už neexistuje obor, který by – ať už pozitivně, či negativně – neovlivnila. A s jejími vedlejšími účinky musejí počítat i investoři.
Příkladů, kdy vládní opatření či prostá změna spotřebitelského chování v důsledku pandemie, kompletně odrovnala něčí byznys, je nespočet. Aerolinky, sportovní kluby, hotelové řetězce či restaurace a na ně navázaní dodavatelé od vinařů po taxikáře by mohli vyprávět.
Ale každá mince má dvě strany. Na té druhé tady stojí především všichni dodavatelé navázaní na zdravotnictví, farmaceutické koncerny vyvíjející lék na covid-19 (Gilead Sciences), technologické firmy, které vydělaly na platformách umožňujících schůzky „na dálku“ (Microsoft a jeho Teams) nebo společnosti „naplňující“ volný čas, jehož možnosti trávení se smrskly do obýváku (Netflix).
A samozřejmě také e-shopy (jako Altisport.cz) a služby doručující jejich zásilky (Zásilkovna), úklidové služby, protože v nové době už každý potřebuje udržovat čistotu a vše dezinfikovat, a samozřejmě Tesla, která je vůči jakékoli logice imunní.
To všechno jsou příklady, které by asi většina z nás dala tak nějak dohromady, kdyby se měla jen trochu zamyslet. Ale pak jsou tu obory a firmy, které už by napadly jen málokoho.
Třeba společnosti v oboru chovatelských potřeb a krmiv pro domácí mazlíčky. Těm začaly výrazně růst tržby poté, co byl v březnu ve Spojených státech poprvé vyhlášen lockdown, protože lidé nahradili sociální kontakty zakoupením psů a koček (či jejich osvojením z útulku). A to až do takové míry, že v dubnu nebyl v žádném z newyorských útulků jediný pes.
Deník Financial Times přišel s tím, že kromě potřebného terapeutického účinku se mazlíčkům povedlo ještě něco – společnosti navázané na jejich žrádlo, pelíšky, hračky, obojky či oblečky (Chewry, FreshPet či Pets at Home) začaly vykazovat rekordní tržby a graf vývoje jejich hodnoty se v ničem nelišil od Netflixu.
V českých podmínkách je takovou společností Martypet, do níž v současné době lze investovat formou čtyřletých dluhopisů s ročním výnosem 6,25 %. Jeho výhodou je také fakt, že výroba krmiv pro mazlíčky je, stejně jako výroba potravin pro lidi, kritickou infrastrukturou, kterou vláda nemůže „vypnout“. Výroba Martypetu musí běžet neustále, bez ohledu na proměnlivá vládní opatření.
Druhým podobně překvapivým příkladem je moravský výrobce BIO produktů z ovesných vloček KR Real. Nejde ani tak o to, že poté, co Česko na jaře trápil nedostatek roušek, se KR rozhodl vybavit svou výrobní halu potřebnou technologií a roušky začal vyrábět sám, takže se zařadil mezi prosperující dodavatele zdravotnického materiálu. Z pandemie těžil už před tím.
Jeho ekonomika totiž stojí zejména na exportu produktů z ovesných vloček do Číny, odkud se koronavirus rozšířil do světa, což mělo jeden velice zajímavý důsledek. Vystrašení Číňané ztratili důvěru v čínské dodavatele a okamžitě začali pro své oblíbené vločky hledat importovanou alternativu. A našli ji v českém KR Realu, jehož tržby se díky tomu už v srpnu dostali na úroveň z předešlého roku.
Právě díky svým kontaktům v Číně mohl už začátkem dubna vybudovat letecký most s Šanghají a dopravit do Česka tuny jinak těžko dostupného zdravotnického materiálu, aby jej o pár týdnů později začal sám vyrábět. I do něj lze investovat pomocí dluhopisů s výnosem 8,3 %, splatných už za dva a čtvrt roku.
A posledním, ne tak zřejmým, vítězem nad pandemií jsou firmy, které „tahají“ jiné firmy z finančních průšvihů, když to zrovna nedokáže stát. Zatímco ve Spojených státech na to létaly biliony z „helicopter money“, v Česku šlo o skromný Kurzarbeit či ještě skromnější „pětadvacítku“. A firmy měly problém.
Pomocnou ruku jim nabídl třeba mFund, jenž do nich kapitálově vstupuje a po dobu nezbytně nutnou jim finančně pomáhá s přežitím a návratem k předpandemickým tržbám. Poté se ziskem (na obou stranách) vystoupí.
Nevyhledává přitom jen průmyslové nástrojárny, které v době zmražení například automobilové výroby neměly potřebný odbyt, ale investuje i do nemovitostí v centru Prahy, určených ke krátkodobému pronájmu (Airbnb), jejichž „zaúvěrovaní“ majitelé zažívají časy, o kterých se jim ještě v únoru nezdálo ani v těch nejhorších snech. Přitom ceny nemovitostí reálně zůstávají stejné. Výhodou je, že mFund získá podíly v zasažených firmách za výrazně nižší ceny, ale zisk už realizuje na předpandemické úrovni.
A i na jeho podnikání se investoři mohou podílet díky cenným papírům. Dluhopisy Podpora českého průmyslu jim vynesou 9 % ročně a splatné jsou za dva roky.
