V české ekonomice vznikl paralelní finanční systém. České firmy si od svých zahraničních mateřských společností půjčily rekordních 1,43 bilionu korun. Objem vnitropodnikových úvěrů se tak prakticky vyrovnal bankovnímu financování (1,48 bilionu)
Úvěry od mateřských firem jsou pro společnosti výhodnější než banky – nabízejí rychlé schvalování, flexibilitu a sladění se strategickými cíli skupiny. „Pokud je potřeba, využíváme primárně financování od naší mateřské společnosti. Bankovní úvěr zvažujeme výjimečně,“ říká Markéta Kopecká, finanční ředitelka Saint-Gobain pro východní Evropu.
Stejně to vidí i Miele v Uničově: vnitrokoncernové půjčky umožňují měnit podmínky snáz než s bankou. „Je to jako v rodině – když máte rodiče ochotné půjčit, neřešíte penále ani tvrdé podmínky,“ vysvětluje finanční ředitel Zdeněk Utěšený.
Zajímavý je i posun měnové struktury. Zatímco ještě v roce 2015 dominovalo financování v korunách, v roce 2024 už činily půjčky v eurech 623 miliard korun z celkového objemu. To odráží internacionalizaci českých firem i jejich snahu o zajištění proti kurzovým rizikům. Tento trend zároveň oslabuje účinnost měnové politiky ČNB, protože část firem je méně citlivá na změny domácích úrokových sazeb.
Podle ekonomů stojí za růstem vnitropodnikových úvěrů také stagnace investic v západní Evropě. Firmy, zejména německé, přesouvají kapitál do východní části Evropy, kde vidí lepší budoucnost svých provozů. „Společnosti tu sedí na hromadě prostředků a investují tam, kde to dává větší smysl,“ vysvětluje David Havrlant, hlavní ekonom ING.
Pro banky je tento trend varovný. Velké korporace, které patřily mezi nejziskovější klientelu, odcházejí. Banky tak musejí více cílit na menší podniky či domácnosti. Regulace, složité procesy, povinné zajištění a kontrola původu peněz dělají z klasických úvěrů pro mnohé firmy spíše překážku.
„Tradiční bankovní model postupně ustupuje flexibilnějším a strategičtějším řešením,“ potvrzuje advokátka Kateřina Müllerová z kanceláře Arrows. Podle ní může být vnitropodnikové financování časem srovnatelné, nebo dokonce dominantní vůči bankovnímu systému.
České firmy tak čím dál více využívají „rodinné“ peníze v rámci skupin. Tento paralelní bankovní systém funguje podle jiných pravidel – je rychlejší, levnější a pružnější. Pro podniky je výhodnou alternativou, pro banky ale znamená ztrátu lukrativního trhu, která se může do budoucna ještě prohloubit.
