V uplynulém roce byly tzv. Dluhopisy Republiky, které Ministerstvo financí emituje pravidelně od roku 2018, nejhledanějším cenným papírem na českém internetu. Jak fungují a jsou opravdu tak kouzelné, jak se zdá?
Je to jednoduché. Na konci roku 2021 provedl Český statistický úřad složité výpočty a stanovil průměrnou roční inflaci na 6,3 %.
Držitelům protiinflačních dluhopisů tak na účtech přistálo 6,3 % z objemu, ve kterém Dluhopisy Republiky před rokem nakoupili. Letos navíc poprvé opravdu celých 6,3 %, protože státní dluhopisy se nově (od 1. 1. 2021) nedaní 15% srážkovou daní.
Zní to skvěle. O šestiprocentním výnosu za takhle nízké riziko bychom si ještě před pár lety mohli nechat jen zdát.
Jenže reálně je to úplně stejné, jako když jsme před dvěma lety, kdy se České národní bance ještě dařilo držet inflaci na konsenzuální úrovni 2 %, měli na spořicím účtu úrok právě okolo oněch 2 %.
Cílem investora by ale mělo být především vydělat, nejen netratit, a proto by se měl poohlížet po nástrojích, které mu inflaci pomohou překonat, nejen se jí ubránit.
Jednou z mnoha možností, vedle podílových fondů, ETF, akcií či extrémně volatilních a rizikových kryptoměn, jsou samozřejmě korporátní dluhopisy, které v současné době vynáší až 10,44 % – tedy 4 až 5 % nad inflací, ale o těch až jindy.
Otázkou je, zda jsou Dluhopisy Republiky tak skvělou investicí, jak se nyní – když po nich všichni šílí – zdá.
Jejich velkou nevýhodou je totiž šestiletý investiční horizont, který výnos pravděpodobně zprůměruje někam na hodnoty konzervativního stavebního spoření i se státní podporou, ne-li níž.
Experti sice ještě pro rok 2022 předpovídají na naše poměry extrémně vysokou inflaci (někteří dokonce mluví o dvouciferných číslech), ale až se jí ČNB podaří zkrotit (což by se do dvou let skutečně mělo stát), obyčejná aritmetika udělá z 10% výnosu, „stavebko p.a.“.
Pro první rok klidně můžeme počítat s 10% výnosem. Za rok 2023 už ale průměrná roční míra inflace jen stěží překoná 4 % a v dalších čtyřech letech by se měla pohybovat kolem těch 2 %, na které ČNB svými nástroji cílí. Výsledek?
10 + 4 + 2 + 2 + 2 + 2 = 22 a děleno šesti (lety) máme 3,66 % p.a. Na státní dluhopis jde stále o skvělé číslo, ale jen stěží už lze mluvit o investici.
Leckdo může namítnout, že až začne inflace klesat, tak dluhopis prodá, a zprůměruje si tak jen ty vysoké výnosy za roky, kdy se inflace držela vysoko.
Jenže na rozdíl od korporátních dluhopisů, které lze emitentovi „zpětně odprodat“ kdykoli (je-li to stanoveno v emisních podmínkách, což většinou je), můžete Dluhopisy Republiky prodat jen jednou ročně, v předem stanoveném termínu a jen do výše 500 tisíc korun. Z částky nad půl milionu už můžete předčasně prodat jen polovinu svých dluhopisů.
Sečteno podtrženo, v aktuální situaci by protiinflační dluhopisy Republiky byly krátkodobě skvělou investicí, ale po jednom dvou letech se stejně budete ohlížet po nové, tak proč si ji nevybrat rovnou?
