Věřitelé si totiž neuvědomují četná rizika, například to, že za jednu půjčku mohou zaplatit dvakrát (nebo i několikrát) víc a že se z dluhové spirály už nikdy nemusí vyhrabat. Často přitom stačí jen jedno slovíčko jinak a z malé půjčky je velká katastrofa, protože za směnku vždycky dlužíte celým svým majetkem.
Ukažme si, jak má vlastně směnka vypadat, co všechno musí splňovat a s čím si podvodníci rádi hrají, aby z dlužníka dostali ještě víc než to, k čemu se jim upsal.
Napsat směnku je úplně jednoduché. Podle ust. čl. I. § 75 směnečného zákona (č. 191/1950 Sb.) musí směnka obsahovat jen následující údaje:
1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, ve kterém je tato listina sepsána;
2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. údaj splatnosti;
4. údaj místa, kde má být placeno;
5. jméno toho, komu má být placeno;
6. datum a místo vystavení směnky;
7. podpis výstavce.
Směnka tak může vypadat třeba takhle:
V Praze 30. 7. 2021 Dne 30. 10. 2021 v Praze za tuto směnku zaplatím 5.000 Kč (slovy pět tisíc korun českých) panu Karlovi Novákovi.
Petr Dvořák
podpis
A může být napsaná klidně na účtu z restaurace nebo tácku od piva, žádné formální náležitosti totiž nemá – jde o obsah. A že po Praze určitě chodí spousta Petrů Dvořáků, je Zákonu směnečnému a šekovému č. 191/1950 Sb. z roku 1950 celkem jedno, datum narození, číslo občanky ani nic jiného už na směnce být nemusí. Ale rozhodně není na škodu, když to tam přidáte!
Z doposud uvedených informací byste mohli snadno nabýt dojmu, že na směnce není co zkazit, ale opak je pravdou. Podvodníkům totiž stačí jen přidat na směnku nějakou informaci jiným jazykem, než v kterém je napsaný zbytek, a směnka se tím stane neplatnou. V našem příkladu by tak stačilo změnit třeba „pana Nováka“ na „Mr. Nováka“ nebo jen „Kč na CZK“ a dlužník už by takovou směnku nemusel splatit. Nejvyšší soud ČR už dokonce takový výklad v minulosti svým rozhodnutím posvětil.
Další oblíbenou praktikou podvodníků se směnkami je nabídnutí tzv. bianco směnky, kdy dlužník podepisuje věřiteli směnku bez uvedené částky. Půjčí si například 10 tisíc korun, ale věřitel si později na směnku napíše třeba desetinásobnou částku. A není proti tomu obrany.
Jakkoli vám to může připadat hloupé, věřte, že tisíce lidí se takto dostaly do problémů. Ať už proto, že jinak by peníze prostě nesehnali, nebo prostě proto, že podvodníci byli rétoricky skvěle připravení. A protože lidé, jimž na krku visí sedm exekucí, většinou nedisponují ekonomickým vzděláním, snadno uvěří, že na směnce výše zápůjčky prostě uvedená být nemusí. „Stačí si to přece říct.“
Ale vyhráno nemusí být ani v případě „správně“ předvyplněné směnky. Z minulosti známe příklady, kdy dlužník sice splatil věřiteli svůj směnkou stanovený dluh, jenže věřitel mezitím tuto směnku přeprodal někomu jinému, a dlužník mu musel stejný dluh splatit ještě jednou.
Jak tomu zabránit? 1) Poměrně složitě byste museli prokazovat, že ten, kdo vaši směnku odkoupil, věděl, že jedná k vaší škodě. Jenže to se vám téměř nikdy nepodaří, protože společnosti, které si z okrádání nemajetných lidí pomocí směnek udělaly hodně výnosný byznys, už vědí, „jak to chodí“.
Takže mnohem jednodušší je 2) preventivně zakázat to, aby vaše směnka mohla být „přeprodána“. Pokud už tedy někomu musíte podepsat směnku, trvejte na tom, aby na ní byla uvedena tzv. rekta doložka, která říká, že směnka nesmí být postoupena nikomu jinému. To opravdu stačí. Protože, jak už bylo řečeno, kouzlo směnky spočívá v její jednoduchosti.
Vymáhání směnky je teoreticky také jednoduché! Věřiteli stačí předložit originál směnky, nic jiného nemusí dokazovat. Pokud bude směnka splňovat všechny náležitosti, vydá směnečný platební rozkaz – uloží dlužníkovi, aby směnečnou sumu (a náklady soudního řízení k tomu) zaplatil do patnácti dnů. Nebo aby ve stejné lhůtě podal námitky – ve kterých musí uvést, co konkrétně proti platnosti nebo pravosti směnky namítá. Většinou však neuspěje. A přichází exekutor.
Chtějte potvrzení o splacení! Až se vám povede svou směnku splatit, nechte si to od věřitele potvrdit. Podle zákona můžete požádat majitele směnky, aby vám směnku vrátil a připsal na ni potvrzení o zaplacení, a ten musí vyhovět – na směnku by měl připsat „zaplaceno“, připojit datum a svůj podpis.
Pokud však věřitel ani po třech letech od data splatnosti nezačne svou pohledávku vymáhat, máte štěstí. Směnka a s ní i váš dluh jsou promlčeny a nikomu už nic splácet nemusíte.
A co když máte možnost někomu na směnku půjčit? Jak už bylo několikrát řečeno, směnka je velice efektivní zajišťovací nástroj. De facto je to cenný papír, se kterým můžete jít rovnou k soudu, jenže na směnky si běžně půjčují především dva druhy subjektů a) pochybné firmy, na jejichž „celém majetku“, kterým je směnka zajištěna, si moc nevezmete (protože zpravidla žádný nemají), nebo b) lidé, kterým už žádná instituce nepůjčí a ukrajováním z jejich životního minima se k zapůjčené částce doberete možná za několik let.
K investování tedy existuje spousta lepších způsobů. Že mezi ně určitě patří třeba akcie, fondy a dluhopisy, snad ani není třeba připomínat.
