Protože veškeré prodejní argumenty o „uchovateli hodnoty“, vysoké likviditě, větších výnosech než na ostatních aktivech nebo o blížící se hyperinflaci, před kterou nás zlato nejlépe ochrání, jsou stokrát vyvrácenými mýty.
A protože to říká patrně nejlepší investor v dějinách Warren Buffet, jenž ve zlatě „nevidí“ výnos, vnitřní hodnotu ani jistotu.
Z dlouhodobého hlediska se sice zlatu pravidelně daří porážet inflaci. Vezmeme-li jeho průměrný výnos za posledních 105 let, dostaneme se na 4,36 % ročně, což není úplně špatné. Ale!
Třeba od roku 1980 do roku 2006 zlato nevyneslo vůbec nic. Jeho cena dokonce dlouhodobě klesala. A kolem roku 2000 zase korelovala s vývojem trhu v důsledku dot.com bubliny, když spadla skoro o třetinu.
Přitom právě v těchto obdobích by zlato dle učebnic mělo investora „podržet“.
Až po roce 2004 začalo zlato rychle růst, a právě od toho se odvíjí i jeho slušný průměrný roční výnos. Jen během šesti let od roku 2005 do roku 2011 totiž zlato narostlo na pětinásobek. Ale pak přišly i roky, kdy končilo třeba ve třicetiprocentní ztrátě.
To značí minimálně dvě věci: Zaprvé, zlato rozhodně není vhodné na krátkodobý investiční horizont. A zadruhé, v tomto století už se na něj v podstatě nedá spolehnout, neb se začalo chovat jako akcie.
Takhle přece graf „uchovatele hodnoty“ nevypadá.
Podobně jako akciové trhy se i cena zlata stala postupem času nesmírně citlivou na geopolitickou situaci, což ostatně vidíme i v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajině.
Jenže v současném světě – minimálně od roku 2010 – se vlastně někde válčí pořád, a graf ceny zlata tomu odpovídá. Takže, kde je ta jistota?
Cenu zlata nejvíc ovlivňují především centrální banky jednotlivých států a předvídat jejich rozhodnutí je, jak víme, nemožné.
Sankce, které teď západní svět uvalil na Rusko, navíc nastiňují ještě jednu komplikaci, která zlato může potkat: Když západ zmrazil ruské centrální bance devizové rezervy ve „svých“ měnách (dolary, libry, eura), mohlo se Rusko spolehnout už jen na zlato (a možná čínské juany).
Dá se tedy očekávat, že státy (a nejen ty se špatnými úmysly, ale ty o to víc) budou chtít posílit své zlaté rezervy, aby se na okolním světě staly méně závislými, a krátkodobě tak jeho cenu možná vyženou výš, ale až s ním budou chtít zaplatit „svou“ invazi, cena zase půjde dolů.
Znovu jde o něco, co nahrává spekulantům, ale rozhodně ne dlouhodobým investorům, kteří se v posledních letech přesouvají od zlata k jiným aktivům.
A to stále mluvíme jen o volatilitě. I investor do zlata ale může přijít úplně o všechno. A zdaleka nejen v autoritářských režimech.
Třeba během hospodářské krize v roce 1933 museli všichni občané Spojených státu amerických z nařízení prezidenta Roosevelta odevzdat veškeré zlato, aby se stát postavil na nohy.
Cihly, prsteny, šperky… zkrátka všechno, na co ještě tehdy byla navázána hodnota dolaru. Kdo neuposlechl, zaplatil šílenou pokutu a skončil ve vězení.
I za normálních okolností ale na investora do zlata čekají různá příkoří. Už jen fakt, že investice do zlata není regulovaným finančním produktem a doslova ho může prodávat kdokoli a jakkoli, popouští uzdu kreativitě při vyčíslování poplatků.
Náklady investice do zlata totiž mají mnoho podob, od vstupního poplatku přes vyšší prodejní ceny vůči burzovním cenám, nižší výkupní ceny až po poplatky za dopravu, úschovu nebo uskladnění.
A protože prodejci brzy přišli na to, jak dobře lidé slyší na slovní spojení „bez poplatků“, prostě všechny poplatky „zrušili“. Ale navýšili o ně kupní cenu. A mnohdy ještě o víc (poplatky tvoří až 20 % ceny zlata).
Díky tomu, že cena zlata se v Česku při maloobchodním prodeji udává v korunách za gram, zatímco na světových burzách v amerických dolarech za troyskou unci, málokdo si přepočítá, jak nevýhodně vlastně nakoupil, a pak se diví, že od něj cihličku za tu cenu nechce nikdo koupit.
Navíc platí, že čím méně zlata kupujete, tím vyšší jsou poměrně poplatky. Takže znovu nic pro drobné investory.
Máte-li několikamilionové portfolio (udává se alespoň 15 milionů korun) složené z nemovitostí, akcií, ETF a dluhopisů, asi není od věci přidat do něj jednu dvě zlaté cihly pro trochu diverzifikace, ale pro drobné investory bývá zlato nakonec skoro vždycky zklamáním. Nejste-li atlet s olympijskými ambicemi.
Odborníci proto radí, že zlato by nemělo tvořit více než 10 % vašeho majetku. Jen tak vám žádné větší škody v portfoliu nenadělá.
