Nové Dluhopisy Republiky se těší mimořádnému zájmu – za první dva týdny jich Češi nakoupili za více než 50 miliard korun. Vysoká poptávka ale sama o sobě nevypovídá nic o tom, jestli jde o nejvýhodnější způsob uložení peněz. Stojí za to rozebrat čísla podrobněji, protože hlavní argument celé emise – výnos 4,544 procenta ročně – stojí tak trochu na vodě.
Proč? Protože 4,544 procenta není úroková sazba, kterou investor dostává každý rok, ale průměrný výnos dosažitelný pouze při držení dluhopisu po celou pětiletou dobu splatnosti.
Sazba je totiž rozložena vzestupně – v jednotlivých letech činí 3,5, 3,5, 4,25, 5 a 6,5 procenta. Nejvyšší úročení je záměrně umístěno až do posledních let, aby motivovalo k držení do splatnosti. V prvních dvou letech tak investor inkasuje 3,5 procenta ročně.
Srovnejme to s alternativou. Nejlepší spořicí účty dnes nabízejí zhruba 4 až 4,2 procenta – třeba u Raiffeisenbank, mBank a několika dalších bank. Jde sice často o bonusové sazby vázané na podmínky (platby kartou, limit vkladu), ale i tak ve výchozích letech převyšují úvodní sazbu fixního dluhopisu. V polovině června navíc bankovní rada České národní banky zvýšila dvoutýdenní repo sazbu o čtvrt procentního bodu na 3,75 procenta – poprvé od roku 2022 a poprvé pod vedením guvernéra Aleše Michla.
Jádrová inflace se totiž stále drží kolem tří procent, mzdy rostou nadprůměrně a tlak v cenách služeb i bydlení neustupuje. „Klidně zdrtím ekonomiku, mně to vůbec nebude vadit,“ prohlásil guvernér Michl v podcastu Insider s tím, že prioritou je nízká inflace. Jinými slovy: úrokový cyklus se po více než třech letech otočil a centrální banka dává najevo, že je ochotná držet měnovou politiku přísnou i za cenu pomalejšího růstu.
Státní dluhopisy sice zatraktivňuje osvobození od patnáctiprocentní daně z příjmu, jíž úroky ze spořicího účtu podléhají (na účet už vám úrok chodí zdaněný), ale nestačí to. Ze spořicího účtu se sazbou 4 procenta zůstane po dani přibližně 3,4 procenta čistého; fixní dluhopis vynese v prvním roce 3,5 procenta čistého. V prvních dvou letech je tedy čistý výnos obou produktů prakticky srovnatelný.
Klíčový rozdíl proto neleží ve výnosu, ale v likviditě. Na spořicím účtu jsou prostředky kdykoli k dispozici bez omezení a neplatíte tam ani žádné poplatky vůbec za nic. Dluhopis je konstruován opačně: předčasné splacení je možné jednou ročně k pevně stanovenému datu, a investor, který vystoupí dříve, přichází právě o vyšší sazby z posledních let, kvůli nimž je celkový průměr tak atraktivní.
Pětiletý závazek výměnou za výnos, který v úvodních letech pouze dorovnává spořicí účet, není konzervativní jistota – je to sázka na budoucí vývoj úrokových sazeb. Pokud by ale úrokový cyklus pokračoval vzhůru a základní sazba se během roku přiblížila ke 4,5 procenta, nejlepší spořicí účty by se opět dostaly nad 5 procent, a pak už byl byl nákup dluhopisů Republiky prakticky ztrátový.
Dluhopis Republiky není špatný produkt. Protiinflační varianta dává smysl pro investora, který očekává návrat vyšší inflace a má jistotu, že prostředky pět let nebude potřebovat.
Daňové osvobození i státní záruka představují reálné výhody. Ale to jsou argumenty platné jen pro poměrně úzkou skupinu lidí. Pro většinu střadatelů, kteří řeší uložení rezervy s možností ji v dohledné době potřebovat, vychází srovnání jinak.
Spořicí účet dnes nabízí v podstatě srovnatelný čistý výnos, ponechává peníze plně likvidní a nevyžaduje pětiletý závazek vázaný na odhad budoucího vývoje sazeb. Inzerovaných 4,544 procenta je sice atraktivní číslo, ale není to výnos, který většina investorů ve finále reálně obdrží na účet.
