Na tzv. fondy kvalifikovaných investorů neboli FKI jste asi narazili, pokud už investujete delší dobu nebo poctivě studujete veškeré vaše investiční možnosti. Co jsou FKI, jak se liší od běžných podílových fondů a kdo je vlastně kvalifikovaný investor?
Fondy kvalifikovaných investorů se vyznačují tím, že nejsou tak svázané regulacemi a předpisy jako běžné podílové fondy. Díky tomu se mohou pouštět i do rizikovějších investic, včetně alternativních investic, které mají nízkou korelaci s klasickými akciovými a dluhopisovými fondy nebo je u nich složitější oceňování. Může jít třeba o zemědělskou půdu, lesy, větrné či solární elektrárny, nesplácené pohledávky, úvěrů nebo umění a archivní víno.
Je to proto, že do fondů kvalifikovaných investorů, jak už název napovídá, nemůže investovat každý. Pro koho jsou tedy FKI určené?
Za kvalifikovaného investora se považuje ten, kdo má „dostatek prostředků k investování a pokročilejší vědomosti a zkušenosti v oblasti investic.“
Fondy kvalifikovaných investorů to ověřují těmito dvěma způsoby:
Vzhledem k charakteru investic a zmíněnému složitému oceňování není pro FKI úplně jednoduché vytvářet průměrné výnosy u tak odlišných investic jako jsou reality, energetika či úvěry.
Obecně ale platí, že FKI mají v konkrétním segmentu zpravidla vyšší výnosy než otevřené podílové fondy, a to až dvojnásobně. Často navíc při nižších poplatcích.
Vyšší výnosy a nižší vstupní a správcovské poplatky jsou u fondů kvalifikovaných investorů vykoupeny nižší likviditou a obrovskými výstupními poplatky.
Vzhledem k horizontu investic, které FKI nejčastěji realizují, stojí jejich správci pouze o dlouhodobější kapitál a po určitou dobu od vstupu (většinou 3 až 5 let) si proto účtují vysoký výstupní poplatek, nejčastěji kolem 5 až 10 procent, ale někdy třeba i 50 procent.
Více než kdekoli jinde tedy u fondů kvalifikovaných investorů platí, že si musíte být 100% jisti, že zainvestované prostředky nebudete v nejbližší době opravdu potřebovat.
