Tedy s takovým, že to na první pohled vypadá, že vlastně platí za to, že je České republice vůbec mohou půjčit? Za vším hledejme měnové intervence ČNB z listopadu 2013, kdy centrální banka vůbec poprvé za uplynulou dekádu sáhla na své nástroje a oslabila korunu na nejnižší úroveň od roku 2009, aby tak podpořila export české výroby.
Ale pojďme zpět do současnosti. Kdyby české dluhopisy skoupil investor za české koruny, skutečně by na tom prodělal. Jiná situace však nastává ve chvíli, kdy si na cenné papíry "Babišova" ministerstva posvítí investor ze zahraničí, jenž uvažuje v jiné měně – v euru. Česká národní banka totiž nakupuje eura a prodává koruny a právě na rozdílu kurzu mohou investoři z jiných krajů těžit zlato.
| hodnota v Kč | Kurz | EUR | |
| investice | 1 000 000 | 27 | 37 037 |
| vyplacení | 1 000 000 | 25 | 40 000 |
Rozdíl kurzu totiž zahraničnímu investorovi zhodnotí české dluhopisy úrokem 7,41 %, který i po odečtení historicky nejnižšího výnosu -1,141 % (-0,416 % ročně po dobu 3 let) spadne jen na 6,267 %.
Takový úrok je pak u státního dluhopisu stále více než luxusní a je také důvodem, proč se po českých dluhopisech jen zaprášilo. Otázkou zůstává, zda bude ministerstvu do zpěvu i poté, co skončí intervence a česká koruna vůči euru přirozeně znovu posílí.
A právě na to spoléhají investoři a spekulanti, kteří si teď českými dluhopisy naplnili kapsy, třebaže se zápornými výnosy. V tuto chvíli totiž zůstává aktuální emise příkladem klasické win-win spolupráce, kdy jsou obě strany spokojeny.
