Co je to jistina?

V obecné rovině označuje jistina peněžní částku poskytnutou dlužníkovi za jakýmkoli účelem. Nejsou v ní zahrnuté úroky ani poplatky a dlužníkem přitom může být kdokoli. Žadatel o hypotéku, spotřebitel úvěru nebo emitent dluhopisů.

Jistina u hypotéky:

Jestli zvažujete investici do nemovitosti na hypotéku, která stojí například pět milionů korun, budete muset složit (nejčastěji) milion z vlastních zdrojů. Tomu se říká LTV (loan to value), které je nejčastěji 20 procent. Zbylé čtyři miliony, které vám na nákup nemovitosti půjčí banka, jsou jistinou.

Jistinu splácíte tzv. anuitními splátkami složenými z úmoru a úroku. S každou splátkou jistinu úvěru umořujete a celková dlužná částka se snižuje. Čím nižší máte jistinu, tím nižší jsou i úroky.

Jistina u dluhopisů

V případě dluhopisů označuje jistina v zásadě to stejné, ale umořuje se jinak a mění se strana, na které pravděpodobně budete stát.

Pokud se budete rozhlížet po možnostech, jak investovat peníze jinak než do nemovitostí, najdete dluhopisy a tentokrát budete vy tím, kdo jistinu půjčuje a kdo na ní vydělává.

Jistina dluhopisu totiž označuje jmenovitou hodnotu dluhopisu, který budete od jeho emitenta nakupovat a z kterého vám budou plynout výnosy. Když například koupíte dluhopis s výnosem deset procent ve jmenovité hodnotě 100 tisíc korun, je jistinou 100 tisíc korun.

Jistinu dluhopisu ale emitent na rozdíl od hypotéky nebude umořovat postupně. V pravidelných intervalech (zpravidla měsíčně, kvartálně, pololetně nebo ročně) vám bude posílat jen výnos (úrok) – v tomto případě deset tisíc korun ročně) – a jistinu vám pošle najednou až při splatnosti, což může být třeba za dva nebo za tři roky.

Proč to tak je? Protože když emitent například kupuje dům za 15 milionů, který chce zrekonstruovat a obratem prodat, nemůže každý rok umořit pět milionů z dlužné částky, protože jednoduše nemá z čeho. Svůj celý zisk realizuje najednou až po třech letech, kdy vám teprve může celou jistinu splatit.