Dluhopisy ve stínu stavebního spoření

Ve finančně konzervativním Česku se má stále za to, že nejlepším a nedejbože jediným, nástrojem na zhodnocení volných finančních prostředků, je spoření do prasátka s Liškou za štědrého přispívání státu, které je víceméně jediným trumfem stavebního spoření nad jakýmkoli jiným finančním produktem. Ročnímu příspěvku dva tisíce korun se může rovnat snad jen rodinná oslava narozenin či finský garantovaný příjem.Ve finančně konzervativním Česku se má stále za to, že nejlepším a nedejbože jediným, nástrojem na zhodnocení volných finančních prostředků, je spoření do prasátka s Liškou za štědrého přispívání státu, které je víceméně jediným trumfem stavebního spoření nad jakýmkoli jiným finančním produktem. Ročnímu příspěvku dva tisíce korun se může rovnat snad jen rodinná oslava narozenin či finský garantovaný příjem.

Ve stínu stavebního spoření, coby nejspolehlivějšího produktu na trhu, pak stojí mimo jiné právě investice do dluhopisů. Přitom výnosy z nich jsou oproti stavebku skoro až pohádkové. Devítiprocentní úrok nikde jinde opravdu nedostanete.

Dluhopisy nejsou akcie

Dluhopisy jsou zřejmě pro svůj pejorativní kořen slova (dluh) u laické veřejnosti mnohdy považovány skoro až za sprosté slovo a na obchodování s nimi se hledí jako na hazardní činnost. Jenže dluhopisy nejsou akcie, mají jasně stanovený úrok, který sice neroste, ale ani neklesá v čase. Nemění se s inflací a není ani závislý na žádné jiné ekonomické veličině. Peníze, za které dluhopis koupíte, dostanete s předem daným navýšením a v předem daném čase zpět.

Pojďme si nyní porovnat oba produkty optikou člověka, který chce prostě jen zhodnotit své peníze, aby mu je neokousali moli ve skříni či zuby času na běžném účtu.

Vzájemné porovnání

Na českém trhu se pohybuje pět renomovaných stavebních spořitelen, které mocně a hlasitě lákají na své stavebko ze všech marketingových kanálů. Jsou velké, známé, důvěryhodné a Češi u nich mají v tuto chvíli našetřených téměř 400 miliard korun. K nízkému úroku (okolo jednoho procenta a méně), který nabízejí samotné spořitelny, však stát přihazuje každý rok dva tisíce korun v případě, že ročně pošleme na spoření minimálně dvacet tisíc. Člověku je logicky jedno, zda má peníze přímo od spořitelny (banky), či od státu, ale bez něho by produkt jako takový zanikl.

Se státním příspěvkem už se ale dostáváme na úrok přesahující tři procenta ročně. To už je sice zajímavý výnos, ale stále jen zhruba poloviční, než bývá u korporátních dluhopisů, které se navíc uzavírají na mnohem kratší dobu než stavební spoření, kterými se spořitelnám upíšeme minimálně na šest let. Dluhopisy oproti tomu kupujeme i na jeden, dva nebo tři roky s tím, že kratší doba neznamená nižší úrok.

Finanční produkty je ale vždy nejlepší porovnávat pomocí čísel a na konkrétních modelových příkladech.

Poplatky, poplatky…

Abychom splnili podmínku dvaceti tisíc korun ročně, ze které se můžeme těšit státnímu příspěvku v podobě Emy Destinové, stanovíme měsíční částku na spoření na dva tisíce korun. Cílovou částku si zvolíme 161 tisíc a zaplatíme z ní spořitelně jedno procento za sjednání smlouvy. Další poplatek bude za vedení účtu a to ve výši okolo tří set korun ročně. Poté už jen šest let spoříme, abychom si za celkových 144 tisíc, které jsme do spořitelny poslali, vyzvedli o 14 tisíc více, tedy 158 tisíc (Po odečtení poplatků). Sečteno podtrženo, za 6 let jsme si díky 144 tisícům přišli na pouhých 14 tisíc.

Oproti tomu je investování do dluhopisů zcela bez poplatků. Alespoň na tomto portále.

Pro složité sjednávání stavebního spoření a nezpochybnitelné závislosti na státní podpoře se v poslední době nesetkává s příliš kladnými ohlasy veřejnosti. Přesto stále zůstává nejoblíbenějším spořícím nástrojem.